Z Tepelské vrchoviny nápadně vyčnívá táhlý zalesněný hřbet dvojvrší Třebouňského a Branišovského vrchu. Jejich vrcholy o výškách 825 a 813 m přesahuje jen Podhora, neboli Podhorní vrch (847 m) na západním okraji této vrchoviny (také na Podhoru nás zavede jeden z doporučených výletů).

K výstupu na Branišovský vrch z jižní strany nás přivede silnice od Teplé, značená pro poutníky z Kláštera Teplá jako Skokovská stezka k poutnímu kostelu ve Skocích. Je souběžná se severní větví naučné stezky Aloise Martina Davida a právě z této naučné stezky vede odbočka na Branišovský vrch ke skále, kde stávala Davidova observatoř (A. M. David, 1757-1836, premonstrát narozený v bývalé nedaleké vsi Dřevohryzy, astronom, později ředitel pražské hvězdárny v Klementinu). Odbočku najdeme na západním okraji Branišova mezi pramenem vyvěrajícím u silnice a pomníčkem, na kterém pamětní nápis připomíná vojáka padlého v první světové válce.

Stezka podle plotu zahrady stoupá rozvolněnými porosty a úpatním okrajem lesa postupně ke strmějšímu stoupání lesem. V hospodářské smrčině jsou ojediněle místa s porostem typických suťových lesů. Na jedné ze skalek a potom zejména na hřbetě vrchu se otevírá z pasek výhled. Východně na kotlinu s Blažejským rybníkem (u něj je torzo poutního kostela sv. Blažeje a okružní přírodovědná naučná stezka), západně na krajinu s nápadnou novostavbou kláštera trapistů v Novém Dvoře. Vrcholová skála za Davidových časů jistě nebyla zalesněna – ostatně jako mnoho jiných částí krajiny, které dnes pokrývá les.

Výstup z Branišova na vrchol měří něco přes 2 km a trvá asi hodinu. K prodloužení výletu se můžeme vydat neznačenou hřebenovou cestou stále lesem na zeleně značenou turistickou cestu přes Třebouňský vrch kolem nepřístupné telekomunikační věže do Třebouně (k autobusu nebo k pokračování po Skokovské stezce). Nebo můžeme po zeleném značení západním směrem sestoupit k výhledovému místu pod lesem a potom po značení pokračovat silnicí přes Bezděkov zpět do Branišova.

Po dobrých zážitcích z popisované cesty je špatnou zprávou, že na ní není žádný hostinec – ledaže byste zkusili zajít do Nežichova jižně pod Třebouňským vrchem a tam, je-li právě sobota, volali a bušili u biofarmy Belina, jak je psáno u vstupu, nebo raději zavolali předem na telefon 602 414 884.

---

Podhorní vrch (847 m)

Místně je známý pod názvem Podhora a ve starých mapách ve zkomoleném německém přepisu Podhorn. Český původ názvu znal J. W. Goethe a ve své zapsané úvaze se zamýšlel, proč vrch byl svým názvem připsán pod horu. Kužel ze zbytku lávového příkrovu je pokryt lesem. Jako součást Tepelské vrchoviny patří do Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a je také oblíbeným výletním místem z Mariánských Lázní. Odtud na vrchol vede červené turistické značení, po kterém lze potom sestoupit k železnici do Ovesných Kladrub (celkem 9,5 km) nebo po žlutém značení do Milhostova (celkem 8,5 km) pro návrat vlakem po trati č. 149.

Vrcholová část Podhory byla v roce 1997 vyhlášena přírodní rezervací o rozloze 31,85 ha. Předmětem ochrany je pozůstatek třetihorní sopečné činnosti a do současnosti vyvinutý lesní a skalní porost. Přírodní dojem narušuje v sedle dvojvrcholu postavená telekomunikační věž s oplocením. Ta narušuje i působení vrchu v pohledových sektorech od východu přes jih na západ. Turisté by určitě příznivěji vnímali restauraci, kdyby nezanikla v tomto místě na konci války. Nyní je nejbližší restaurace v Závišíně při návratu stejnou cestou.

Hlavní, tj. severní vrchol pokrývá listnatý les, z něhož jen v mimovegetačním období lze najít průhledy do okolní krajiny. Les pohlcuje také místo bývalé lomové těžby čediče. Zato přirozená skaliska na jižním vrcholu nabízejí impozantní výhled na Tepelsko a Mariánskolázeňsko. Obzor vroubí Tepelská a Stříbrská vrchovina, od západu daleko na jih Český les a za dobré dohlednosti je vidět Šumava.

---

Turistická trasa od Lesního pramene k Lunaparku v Mariánských Lázních

Lázeňské město je v bezprostředním kontaktu s lesem. Kolonáda Lesního pramene příznačně pro jeho pojmenování stojí v lese na úpatí Žižkova vrchu u Třebízského potoka. Jméno potoka pochopí ten, kdo v blízkém lesním zákoutí najde pomník připomínající zdejší pobyt spisovatele Václava Beneše Třebízského (1849 – 1884). Nedaleko je pomník slavnějšího literáta a návštěvníka zdejších lázní již roku 1821 v raném čase po jejich založení: Johanna Wolfganga Goetha. Sousoší znázorňuje básníka a múzu, ve které každý tuší Ulriku. Stezky z těchto zákoutí se u potoka připojují na zeleně značenou cestu k Lunaparku, kam ostatně lákají návštěvníky tamní restaurace i směrové tabulky na stromech. Lesní cestu provázejí lavičky, přes potok a stružky vedou můstky. Trasa má v severní části před podchodem silnice dvě větve, z nichž západní je se zmíněným zeleným značením. Lunapark není tím, co by se podle názvu dalo očekávat. Restauraci s terasou obklopuje park s rybníčkem, jezírkem a skalkami, které jsou vklíněny do lesa.